Před polednem přijíždíme do Rørosu. Je to hornické městečko, stejně jako v Kåfjordu se tu těžila měď. Ale narozdíl od něj se po skončení těžby dokázalo transformovat v turistické centrum. Celé město je v podstatě jeden velký skanzen, je tu hornické muzeum, vprostřed města nechali haldu hlušiny. Røros žije ze své minulosti.
Po třech hodinách necháváme Røros za sebou a vydáváme se dál po silnici č.30 na jih. U Alvdalu v údolí Glåmy, nejdelší norské řeky, máme taktickou poradu. Nakonec se rozhodujeme vynechat Cestu trolů a Geiranger a míříme rovnou do pohoří (a národního parku) Rondane. V městečku Otta odbočujeme z E6 a stoupáme serpentinami k parku. Kolem silničky se zase už pasou ne sobi, ale krávy.
Donutili mě vařit. Takže budem bez večeře.
Tak nakonec to všichni snědli. Měli dokonce tolik taktu, že blili až když jsem je neviděl. Je hrozná zima, nemůžu usnout.