Ostré slunce se opírá do stěn stanu a vyhání nás na cestu. Nemáme vodu, tak zastavujeme u vodopádu u silnice. Hned vedle vodopádu však visí cedulka s přeškrtnutou skleničkou. U dalšího vodopádu máme už větší štěstí, odjíždíme s 18l vody a jednou úplně promočenou Lucií.
Čím jsme jižněji, tím víc je na okolních horách sněhu. Divné.
Kousek za Narvikem jsme nuceni použít trajekt přes Tysfjorden. Stál nás 151 NOK, a to jel jen 25 minut.
Po celodenní jízdě autem zastavujeme u jakési bývalé vlečky asi 100km za Narvikem, z informační tabule nás vítá Statskog, společnost vlastnící asi 1/3 Norska. Tachometr ukazuje o 5200km víc než v Praze.