V noci je hrozná zima. A zas se mi resetovaly blbý hodinky. Kolem deváté ráno vzdávám pokusy usnout a vstávám. Nastavuji hodinky. Není devět, ale jedenáct. Takže už 36 hodin bez pořádného jídla.
38.
A zas se mi resetovaly hodinky. Krám jeden. Nenávidím je.
Blížíme se k Trondheimu. Nezkrocenou divočinu vystřídala kulturní krajina plná polí, luk a domů. Ikdyž lesů je tu stále spousta.
Ve Stjørdal odbočujeme na E14. Kousek za Hegra v Lerfald je pár čmáranic na skále a cedule, že tu chtějí mít muzeum a že zatím mají jen muzeum virtuální (www.bergkunst.net). Cetou zpátky na E6 ještě odbočujeme klikatou silničkou na Hegra festning - pevnost z roku 1910, vytesanou částečně ve skále. Využili ji i v roce 1940, ale odnesla to, chudinka. Prší, ale pod zemí to tolik nevadí.
Kousek před Trondheimem nás zkásli o 25 NOK, ani nevíme za co.
U Støren odbočujeme na Røros a po chvíli sjíždíme k řece. Sója byla naštěstí opět přesunuta na zítřek, takže se snad konečně pořádně najím.
Vypadá to, že dnes v noci bude konečně zase jednou tma. Možná taky proto, že je zataženo. A čím jsme jižněji, tím bývá večer větší zima. Údolím táhnou nízko letící mraky.