Od čtyř hodin je mi blbě od žaludku. Počítám, že z toho blivajzu, co byl k večeři. V sedm se konečně otepluje a já usínám. Místo aby mě vzbudili v osm, probudili mě až v jedenáct a vynadali mi, že spím tak dlouho.
Vyjíždíme autem až k hranici parku (v osadě Mysuseter platíme 10 NOK, aby nás vůbec pustili autem až k ní) a ve 14:00 vyrážíme směrem k boudě Rondvassbu. Park je dost svérázný: plošina posetá kameny se vzadu zvedá do několika hřebenů a to vše je holé. Roste tu tráva, mech, vřes a lišejník, semtam borůvčí nebo plazivé křoví. Kousek před Rondvassbu potkáváme rodinku z Čech. Asi půl hodiny klábosíme. Potom pokračujeme dál, zatímco oni míří už k autu a pryč odtud. U Rondvassbu odbočujeme na západ na Peer Gynt-Hytta. Během následující půlhodiny potkáváme další asi tři skupiny čechů. Na půl cestě doháníme dva cyklisty - chudáci, musí kola po kamenité cestě většinou vést. Po překonání říčky Ljosåe se rozhodujeme ještě dnes pokořit vrchy Sukkertoppen a Bråndalsbelgen. Jak už to ale u nás bývá, v půli kopce měníme plány a obracíme dolů, k Boudě Ljosåbue. Ta je zdarma, tudíž obsazená. Ale pěkná. Cyklisti nás mezitím zase předešli. Pokračujeme dál k Peer Gynt-Hytta. Cestou opět míjíme cyklisty - chvíli jeli a hned se vybourali do turistické značky. A zbořili ji. V Peer Gynt-Hytta s díky odmítáme ubytování za 300,- (pro všechny 4, takže ještě relativně slušná cena) a uleháme kousek od chaty. Rondane má jednu nevýhodu - v celém parku snad není jediný strom, a protože včera došla i poslední ze tří plynových bomb, táhli jsme polévky zbytečně. Takže večeříme Bebe, na každého vychází příděl pěti sušenek. Nacpaní k prasknutí zalézáme do spacáků. K snídani bude čtvrtka chleba a víc nemáme...