Vstáváme na naše poměry docela brzo, v půl desáté. Vaříme k snídani polévku, balíme stan a v 11 hodin spěcháme už do Lillehammeru. Placené parkoviště nás nutí strávit zde jen hodinu, ale stejně tu nic moc k vidění není, aspoň toho bezplatného. Za peníze by se samozřejmě dala vidět spousta míst, pochopitelně spojených většinou s olympiádou v roce 1994.
V 15:30 vyrážíme už od auta, zaparkovaného v boční uličce, na prohlídku Osla. Máme na to tři hodiny. S velkým O. Oslo vypadá docela pěkně, konečně město, kde starý dům není nic vyjímečného.
V půl sedmé spěcháme už dál, musíme stihnout trajekt. Z Osla se naštěstí vymotáváme docela snadno. Ve 20:12 jsme zpět ve Švédsku.
Po desáté přijíždíme do Götteborgu. Trajekt ve 23:55 do Frederikshavnu je už plně rezervován, ale rozhodujeme se čekat, zda někdo nevypadne. Platíme 685 švédských korun, ovšem dvoustovkovou eurobankovkou, takže ve výsledku máme přes 1200 SEK a skoro žádná eura.
V jedenáct přijíždí trajekt. Sledujeme, jak se obrovský kolos uprostřed přístavu točí na místě čelem vzad a couvá k nájezdním rampám.
Uf, vešli jsme se. Sice se naloďujeme jako předposlední a zbývají na celých třech patrech pro auta tři volná místa, ale jsme na palubě.
Po třetí hodině ranní dorážíme do Dánska. Málem způsobujeme trapas, protože Filip trochu zaspal. Z přístavu míříme rovnou do polí. Na jakémsi hřišti za vesnicí napůl stavíme stan a jdeme si ještě na pár hodin zdřímnout.